Není jedno co si myslíme
Ježíš je nám příkladem
Když byl Ježíš pokřtěn od Jana Křtitele, tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla.
I my když přicházíme na svět, dostáváme své dobro i zlo, také dostáváme svobodnou vůli si z nich vybírat. Také my máme svého pokušitele, který k nám promlouvá a co hůř, my se domníváme, že je naší součástí. Je to něco (někdo), kdo neustále mluví, radí, analyzuje. V podstatě jde o jakousi školu na cestě k poznání pravdy. Je to takový souboj mezi světlem a tmou. Jdeme za světlem, které pochází ze zdroje všeho bytí, a pod radami zla si sami stavíme překážky svými špatnými volbami. Náš pokušitel nad námi nemá žádnou skutečnou moc, a tak vymyslel pekelný plán, jak nás ovládat. Používá proti nám lest v podobě strachu a emocí. Proto stále mluví a radí, nahání nám strach, nechá nás prožívat emoce, a tak nás ovládá.
Je velice důležité, co si myslíme a říkáme, protože to také vyzařujeme a dostáváme.
Proto je tak důležité si uvědomit, že ten hlas k nám nepatří, že není naší součástí. Je potřeba odmítnout jeho rady a jasně ho upozornit, že jsme pod ochranou Ježíše Krista. Sám potom zmlkne a bude čekat na naši chybu.
Je důležité se probudit a žít v přítomném okamžiku (teď). Pokud žijeme v přítomnosti, nemá nad námi tento pokušitel žádnou moc. Používá totiž lest a vrací nás do světa iluze, a to tak, že nás přemísťuje v čase. Z naší přítomnosti nás láká na cestu do minulosti, anebo do budoucnosti. Tak nás dostane mimo realitu a dusí nás pomocí strachu a emocí. Hrozí nám něčím, co už bylo, nebo tím, co by být mohlo.
To čemu věříme, je naše realita! Když vás rozbolí hlava a trvá to třeba třetí den, řeknete si, že to je asi počasím. Najednou se však ozve ještě jiný hlas a říká: „Vzpomínáš? Tenkrát (minulost), jak kolegu bolela hlava, nešel k lékaři a za tři měsíce zemřel? Co když to bude se mnou také tak?“ (budoucnost). Polije vás horko a stáhne se vám hrdlo strachem (emoce). Hlava přestala bolet, ale co když se to vrátí? „Raději se podívej na internet,“ pokračuje pokušitel. Jdete tedy a zapnete počítač, stresem vám zatím ztuhnou svaly na krku a na ramenou. Čtete si o možných nemocech a příznacích. Hlas pokušitele vás s hranou účastí vede a lituje. Díky ztuhlé šíji, vás začíná znovu bolet hlava a přidá se bolest zad, nevolnost od žaludku. Nový příznak! „Říkal jsem ti to.“ Zavoláte tedy své matce. „Ahoj mami, dnes nepřijedu, jsem nemocný,“ (už tomu věříte). Máma má také svého démona pokušitele, a ten jí řekne: „Je to tvoje dítě, dělej něco!“ (strach). „Vzpomínáš, jak to říkali v televizi?“ (minulost). Máma prožívající emoci říká vzrušeným hlasem: „Musíš k lékaři!“
Do zítřejšího rána trpíte a odevzdáváte svoji svobodnou vůli démonu strachu.
Ráno se plný obav ocitáte tam, kam jste se svojí vírou přesunul. Jste v čekárně obvodního lékaře. Díváte se na všechny ty ztrápené bytosti a váš pokušitel vás neustále udržuje v pocitu strachu.
„Dobrý den, pane doktore, cítím se hrozně, bolí mě hlava, záda, břicho a od rána mám i průjem.“ Máte štěstí, váš lékař momentálně není napaden pokušitelem, je zcela přítomen, prohlédne vás a říká, že za dva dny se máte přijít ukázat, že se uvidí. Váš pokušitel hned využije jeho slova a opakuje: „Za dva dny? Nevěř mu! Nemá o tebe zájem.“
Po několika měsících opakovaných negativních vyšetřeních už nikomu nevěříte a zoufale hledáte pomoc. Nakonec opravdu onemocníte. Máte deprese, žaludeční vředy, zablokovanou páteř, bolesti svalů atd.
Až přijde konečně ten okamžik, kdy se zeptáte: „Bože, proč? Proč mě necháš takto trpět?“ A Boží láska k vám nedoletí, protože ve vašem světě neexistuje. Je jen to, čemu opravdu věříte! Démon strachu.
Někteří z vás odmítnou víru v ne-moc, ve zlo, v honbu za penězi, ve lži a podvádění. Uvěří v pomoc Ježíše Krista a do jejich reality se objeví to, čemu opravdu věří. Začnou potkávat ty, kteří nesou světlo lásky a pomoci. Ty, kteří pokládají ruce na lidi ve jménu Ježíše Krista.
Matouš 6:13
„Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“
Ježíš Kristus
Matouš8:19-22
19Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 20Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha.
21Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“
22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Vzchop se, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“
A od té chvíle byla zdravá.
Matouš 9:27-30
27Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi,
synu Davidův!“
28Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se
jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
29Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ 30Vtom
se jim otevřely oči.
Jan Kohout